Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pondělí 12. dubna 2010

Neděle v ZOO

Byl to okamžitý nápad. Často mluvíme o návštěvě ZOO, ale stále jsme čekali na lepší počasí, na vhodnou dobu, třeba i na nějaký milý doprovod atd. Když jsme nasedli po nedělní bohoslužbě do auta, padaly různé návrhy. Doma jsem neměl připravený oběd, ostatně nikdo nás tam ani nečekal, tak se není co divit, že jsme domů nespěchali. Kluci se shodovali v tom, že chtějí na "malý výlet". Já zase přemýšlel, co s tím obědem. Zistil jsem však, že hlad jsem měl zatím jen já.

Byl to opravdu spontánní nápad, který se mírně vymykal zdravému rozumu. Počasí nic moc, každou chvíli to vypadalo na déšť. Kluci byli sice oblečení a měli jsme s sebou pití, ale žádné jídlo a v ZOO to na jídlo není zrovna slavné. Navíc zcela fit jsme nebyli. Jenže já cítil, že prostě potřebujeme nějaké rozptýlení. A když jsem slyšel reakci kluků (Martínek: "hurá, do ZOO", Ondra: "anóó, na zvížátka"), tak jsem řekl, že to zkusíme. Kdykoliv se můžeme vrátit (platíme jen parkoviště, protože do ZOO máme ještě do půlky května permanentku, kterou jsme dostali).

Byl jsem rád, že jsme to podnikli. Kluci si to opravdu užili. Zvlášť Ondra se opravdu dobře bavil, takže cestou ze ZOO i doma pořád opakoval, která zvířátka jsme tam potkali. Děkoval a vypočítával je i při večerní modlitbě a Martínka upozornil, aby taky za zvířátka poděkoval, když ten na ně "zapomněl". Taky Martínek měl několik silných zážitků, o kterých pak mluvil. Především když pozoroval, jak v pavilónu Afrika zblízka ještěrka lovila nějaký hmyz.

Nejprve jsme to trochu oťukávali a v Africkém domě jsem u žiraf ještě chvíli váhal, zda to byl opravdu dobrý nápad. Vždyť jsem poslední dobou rád, že vůbec funguju...

K "obědu" jsme si dali párek v rohlíku. Kluci to skoro neznají, takže i to byl pro ně zážitek.



Zaujalo mě nadšení kluků pro brouky a pavouky. Už v Africkém domě jim hlavně Martínek věnoval větší pozornost než žirafám.



Pak jsme ještě pozorovali myšky v expozici u prasat v Africkém domě. Odsud se kluci vydali jasným směrem do pavilónu Afrika zblízka, ke kterému vedl ukazatel s pavoukem. Několik návštěvníků se smálo nad tím, když takoví malí špuntové na celé kolo a nadšením volají "jdeme na pavouky". Expozici pavouků, brouků, hadů a další havěti si kluci opravdu užili.



Co to tam tak zkoumají?...



...No, slabší povahy ať si raději zakryjí oči ;-)




Venku se mezitím hodně rozpršelo a já hodně uvažoval o tom, že tím naše návštěva skončí. Kluky to však hodně bavilo a pořád bylo na co koukat. Takže když pršet přestalo, vydali jsme se dál. Dokonce vysvitlo na chvíli i Sluníčko...

Bral jsem to jako znamení přízně a povzbuzení, abychom se nevzdávali. Kluci, zvlášť Ondra, chtěli na slony. Cestou však pozorně sledovali i jiné expozice, což mě mile překvapilo.

V pavilónu velkých savců nás však nečekalo žádné milé přivítání...







...kluci si tím ovšem nenechali zkazit náladu, takže jsem se mohl setkat s náhradními slony.





Zato zcela neplánovaně jsme měli štěstí, že jsme k expozici lachtanů dorazili právě ve chvíli, kdy tam probíhalo krmení a doprovodný program. Přestože to nevyvolalo takový zájem jako brouci a pavouci, kluky to pobavilo. Zvlášť Martínka, protože Ondra si konečně nastoupil do kočárku a chystal se na odpolední odpočinek.







Pak si Martínek přál vidět krokodýla (resp. v ZOO mají gaviála). Jenže ti se ani nehnuli, takže jsme spíš pozorovali želvy a rybičky.





Marně jsme však vyhlíželi nějakou zlatou rybku. Stačilo by nám splnit snad jen jediné přání...


Ještě plno věcí jsme viděli. Zachytil jsem ještě okamžik, jak Martínek pomáhal menšímu Ondrovi, aby zmáčknul tlačítko se zvukem. Sice se to nakonec stejně nepodařilo, ale opět ilustrace snad docela pěkného vztahu bráchů, i když dohady a spory mezi klukama jsou na denním pořádku...




Bylo to moc milé. Měl jsem radost, jak nám to pěkně vyšlo, jak se to klukům líbilo a jak si to užili. Jsem za to vděčný, i když jsem potkával a sledoval úplné rodiny a zamilované páry (a bylo a je mi smutno)...

2 komentáře:

  1. Martine, pěkně jste si tu neděli užili. A krásný fotky (nejen)kluků ze zoo. S pavoukama to máme doma zatím naopak. Dnes Bára(skoro 5letá) říkala babičce. Babi, já s maminkou si pavouky hladíme, já se jich nebojím. Ale Kuba(22m), když nějakého vidí, tak říká: pavouk, bojím a couvá:-)
    Přeji dostatek energie do dalších dnů
    Janka

    OdpovědětVymazat
  2. Jůů, super fotky, brouky a pavouky Jeníček miluje. Už se těšíme, až bude jaro a my se snad do ZOO vypravíme. Letos to s Jeníkem do ZOO nešlo, ale snad...dá-li Bůh, bude líp....

    OdpovědětVymazat