Tak je stále celkem frmol. Ostatně jak jinak s malými dětmi. Martínkovi se vrátilo nachlazení, takže jsou kluci už od pátku doma a ani dnes to nakonec na školku nebylo. Není to nic hrozného, ale nepříjemná a silná rýmy, k tomu se mihla zřejmě drobná infekce v očích. Malý Ondra se zatím docela drží, i když dnes ráno mě překvapil, neboť se probudil počůraný (naštěstí jen trochu). Už delší dobu je bez plenek i v noci. Občas s tím vyměšováním má problémy, třeba když se zabere do hry a nějak zapomene.
Já si připadám chvílemi jako na houpačce. Mám pocit, že podobně jako kluci taky moje tělo bojuje s nějakým bacilem nebo virózou. Jsem unavenější, tělo mě bolí. Někdy víc, jindy míň. Nedokážu posoudit, jestli jsem to třeba předchozí den nepřehnal s cvičením nebo zda si naopak tělo nezvyklo na ty pravidelné výšlapy po schodech. V pátek mě silně bolela hlava, včera a dnes zase žaludek. Jak říkala moje máma, když pokaždé bolí někde jinde, tak je to v podstatě dobře. Možná, že je v tom trochu i ten spánkový deficit. Když kluky večer uložím, tak se snažím dělat všechno možné. Navíc začátek semestru se blíží a mně se tentokrtát sešlo výuky víc, než jsem původně čekal. Až jsem z toho byl v jednu chvíli otrávený, ale nakonec převážila moje radost z toho, že se kromě rodičovských starostí a domácích prací můžu věnovat i svojí práci. I když přepnout z toho všeho domácího a dostat se do provozního tempa není vždy jednoduché. Musí to zvládat plno jiných lidí, tak proč ne já...
Radost ze života nás neopouští. Ani smysl pro humor snad ne. Takže když se mě někdo ptá na moje zlobivé dutiny, tak odpovídám, že jsem dutý, což se hodilo zvlášť před nedávnou zkouškou (stejně jsem byl nakonec podle výsledků za šprta).
V sobotu jsme přijali pozvání a nechali jsme se zlákat do Planetária na promítání diapozitivů z Antarktidy (zde více). Už jsem o návštěvě Planetária dlouho přemýšlel, ale nevěděl jsem, jak by to zvládnul malý Ondra a nějak jsem si proto netroufal jít s klukama sám. Stačí mi, když si Ondra, ačkoliv se ho před vstupem do obchodu dvakrát zeptám, uprostřed nákupu vzpomene, že se mu chce čůrat. Shodou okolností si na sobotu naplánovali nečekanou návštěvu moji velmi dobří kamarádi. Což o to, udělalo mi to radost, ale bylo to vše trochu ve spěchu. Zvládli jsme to i díky tomu, že zatímco jsem vařil oběd, Martínek vysál celý byt. Pozdě jsem do Planetária dorazili proto, že jsem z nevědomosti nasednul do veletržního autobusu, který nejprve uvíznul v zácpě a posléze nás zavezl někam úplně jinam. Přestože Ondra cestou usínal, v tmavém Planetáriu nakonec nespal. Je fakt, že kluci si stejně nejvíc zapamatovali a nadšeně vyprávěli pouze to, jak si ve vstupní hale Planetária pouštěli kuličky na takovém velkém látkovém trychtýři, který simuloval černou díru. Kdybych kludy odsud neodtrhnul, tak si tam posílají kuličky doteď.
Tak jsem se trochu rozepsal, ačkoliv jsem sem chtěl vložit pouze pár hlášek.
Martínek mi cestou v autě říká: "Tatííí, co mám dělat dřív? Chce se mi čůrat, chce se mi smrkat, lechtá mě v uchu a škrabe v krku." Naštěstí všechno počkalo, dokud jsme v klidu nezastavili.
Později Martínek chvíli zkoumal poklop kanálu a řekl mi, že "pět krát tři je patnáct". Docela mě to překvapilo, jak počítal otvory na kanálu a jaký z toho udělal závěr. Pak jsem se ho cvičně ptal, zda by z toho kanálu dokázal odvodit, kolik je čtyři krát tři. Po chvilce spráně řekl, že je to dvanáct. Vida, jaký je to šikulka a k čemu mohou být dobré kanály.
Malý Ondra zřejmě nechtěl zůstat stranou. Když jsme šli s Martínkem za ruku, tak si popoběhl za nás tak, že šel za námi, uprostřed nás a volal: "Tatí, teď jsme jako T." Opět mě překvapil, takže jsem chvilku přemýšlel, co tím chtěl říct. Když tu samou variantu předvedl i zepředu, tak jsem si říkal, jaký je to šikulka.
Teď mi opět udělali radost, že se po prvotních sporech spolu zase dokázali domluvit a pěkně si hrají a spolupracují. Jenže když neběhají s nějakým žalováním, tak pro změnu každou chvíli chodí, abych se šel podívat, co postavili.
Když mám takové šikulky, tak jsem jim dnes udělal jejich oblíbené "maso s kůží".
Nádhera...
OdpovědětVymazat