Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pondělí 28. února 2011

Zprávy z domácího lazaretu 2

Nejlepší je být zdravý, říkám si dnes poté, co jsme další den zčásti strávili s doktory. Jak jsem psal ráno , strávil jsem v neděli na pohotovosti dvě a půl hodiny, ale byl jsem stejně odeslán ke své ORL doktorce.

Dnes jsme po 10. hodině dorazili na polikliniku a vyhodnotil jsem, že nejdřív zajdeme ke své ORL. Už při pohledu do čekárny bylo zřejmé, že to bude náročné. Když po nějaké době vyšla sestra, tak koukla na mojí zprávu z pohotovosti a řekla, že tedy o mne ví a ať počkám. Zajistil jsem si místo a vyrazil s klukama k jejich doktorce. cestou jsme potkali sestru, která mi říkala, že teď tam mají frmol, ať nejdřív zkusíme chirurgii na převaz. Tam bylo však zhruba 20 lidí, bylo zřejmé, že je to rovněž na dlouho. Navíc jsme chtěl, aby tu ránu viděla hlavně dětská paní doktorka, navíc převazovat to nebylo třeba, už já mu dával jen náplast. Tak jsme se vrátili do čekárny k mojí ORL. Tam mezitím atmosféra houstla a já jen zjistil, že by nic moc neřešilo, ani kdybychom tam přišli už kolem 8. Dopoledne berou akutní a odpoledne objednané, ale jak jsem se pak dozvěděl, ani by mě na odpoledne neobjednali. Navíc už dřív jsem zjistil, že telefon neberou. Tak jsme čekali. Kluci to zvládali celkem obdivuhodně.

Když před dvanáctou hodinou se strhla trochu hádka s některými pacienty, protože sestra oznamovala, že dopolední hodiny končí. Nové pacienty dnes určitě nevezmou, ostatní jen v případě, že odpoledne nedorazí nikdo z objednaných. Sestra mi pět potvrdila, že pokud to jen trochu půjde, tak mne vezmou. Jinak děti sice berou většinou přednostně, ale kluci měli smůlu, že šli jen jako doprovod. Telefonicky jsem se domluvil s dětskou doktorkou, že tam můžeme zajít. Bylo to jen o patro níž a zrovna vyšla ze dveří, takže nás hned vzala. Martínkova pusa se zdála být lepší, i když já tam pořád vidím krupičku na jazyku. Každopádně ekzémy na několika místech na těle, oteklejší dolní ret a nepěkná rána na noze, kterou pana doktorka sama ošetřila, jí však vedla k tomu, že nakonec Martínek dostal antibiotika a nějaké další léky. Stručně jsem se zmínil o našem marném čekání na ORL. Tak si na mne alespoň vyzkoušela svůj ruční přístroj na sono vyšetření a rovněž konstatovala nález v pravé tváři. Prý by to chtělo antibiotika, která mi klidně napíše. Já jsem jednak nevěděl, jaká jsem měl na přelomu prosince a ledna, jednak jsem přece jen stál o to, aby mne viděla moje doktorka. Tak jsme dotali mimo jiné recept na mast, která bude hotová zítra a pozváni jsme byli na kontrolu ve čtvrtek.

Po tomto "úspechu" jsme se vrátili do čekárny na ORL, kde pomalu končila polední přestávka. Vytvrali jsme jen dva z dopoledne. Já s klukama a starší pán, co prý přišel asi půlhodinu před námi. Začali chodit objednaní pacienti. Zhruba za další hodinu, kdy už si kluci stěžovali na hlad (pití jsem měl, ale na jídlo jsem zapomněl), se najednou udělalo okno a vzali pána před námi. Říkám klukům, že ještě vydržíme, zda se po něm dostane i na nás, ale nesmí přijít nikdo objednaný. Přišli však další dva lidé. Martínek prohlásil: "Tak to jsme v pytli!" Ondra jen na adresu druhého z příchozích prohlásil: "Podívej, tatí, přišel tlusťoch." Tak mu říkám, že to se neříká. Jen se divil, proč se to neříká, když je pán skutečně tlusťoch (a je fakt, že byl). Ještě jsme to riskli a počkali, zda na řadu přijdeme my nebo někdo z objednaných. Risk se vyplatil a my šli asi po třech a půl hodinách čekání skutečně na řadu.

Je fakt, že jsme byl rád. Já prostě chápu, že to má doktorka i sestřička těžké. Navíc mám pocit, že k tomu opravdu přistupuje profesionálně. Jen je opravdu těžké se k ní dostat. Jen se naplnily moje obavy v tom, že sice zpráva z pohotovosti konstatovala na základě RTG nález, ale bez samotného snímku mi moje dr. nic moc neřekla. Jen jsem zmínil, že i dětská doktorka tam něco zjistila. Doktorka mě sice důkladně prohlídla, změřila zvukovody, udělala výtěry (nikdy mi na nich nic nezjistili), ale dutiny neprosvěcovala ani nezkoumala. Když jsem se ptal, tak prý to nemá smysl, když tam nález je. Nějak tomu nerozumím. Říkal jsem, že dutiny mě trápí stabilně, ale zarazila mě ta prudkost a hlavně bolestivost. Po mých opakovaných dotazech na antibiotika jsem na ně recept sice dostal, ale mám si je vyzvednout pokud možno až ve středu odpoledne poté, co bude znám výsledek výtěru. Takže bych měl kromě úterý (pro mast) a čtvrtku (na kontrolu s Martínkem) jít na polikliniku i ve středu?

Opět jsem diskutovali nad možnou operací nosní přepážky, která je vychýlená a může přispět k opakovaným zánětům. Bylo mi opět doporučeno alergologické, imunologické a zubní vyšetření. Pak jsem dostal ještě pár standardních léků, které stejně při obtížích užívám. Odcházel jsme velmi vděčný, že se na nás dostalo a hlavně že mě už netrápily silné bolesti, i když to zřejmě nebyla zásluha této návštěvy.


Není vůbec pochyb o tom, že je lepší být zdravý, doktory nepotřebovat. Dobře vím, že o zdraví se musí postarat hlavně každý sám a že je to hodně o životním stylu, stravování atd. Nikdy však nevím, co je správně. Nerad bych něco zanedbal, hlavně u kluků ale kvůli klukům i u sebe. Vždyť ještě dlouho mě budou potřebovat.

Moje máma hodně dbala o stravování, ale zase si to "kazila" životem ve stresu a ne zcela dobrých vztazích. Ne vše byla její vina. Každý máme nějakou výbavu a musíme se vypořádat se situací, ve které žijeme...

Napadají mě jen samé frázovitě znějící věty. Jsem unavený z mnoha věcí a když k tomu přijdou ještě tyto zdravotní starosti, naštěsí ne zase tak zásadní (i když pokud nemůžu bolestí ani spát, ta už je to celkem zásadní pro běžné fungování), tak je toho celkem dost.

Navíc se mi vybavují mnohé peripetie a zkušenosti s doktory, které jsme kdysi absolvovali s těžce nemocnou ženou...

Prostě nechci nic zanedbat. Chci se snažit o zodpovědný a zdravý způsob života (fyzicky i psychicky) pro kluky i pro sebe, samozřejmě s ohledem na danou výbavu a dané možnosti. Využít lékařskou vědu a pokud možno nic nezanedbat. Na druhou stranu bych k tomu rád zvládal ještě něco jiného. Kdysi jsem své mámě říkal, že přece nemohu investovat veškerý svůj čas a energii jen k udržení zdraví a života, který stejně jednou skončí...

No prostě je fajn, že jsme jakž takž zdraví. Teď je to zase na nás, abychom se, vyzbrojeni radami a léky (taky nějaké bylinky jsem si pořídil, každý má svůj zaručený recept), s tím nějak poprali. Tak uvidíme!

Zatím se dnes večer jako největší problém nakonec ukázala nějaká probuzená a zmatená moucha, která u malého Ondry alias šmouly-siláka vyvolala takové zděšení a jekot, že jsem se strašně lekl a běžel do pokoje, že se minimálně přerazil vejpůl. Zatím za večer přišel třikrát. Jen aby z něj skutečně nevyrostl nějaký "mouchy, snězte si mě"...

5 komentářů:

  1. Milý Martine, jsem ráda, že se zamýšlíš nad tím, že se o zdraví musíme starat sami a že strava má kromě genetických předpokladů zásadní vliv na naše zdraví. Zdravou výživu a vše co k ní patří studuji víc než 20 let a po všech možných pokusech a omylech my nejvíc dává smysl v podstatě strava našich už prababiček, kdy se jedlo jednoduše - jáhly, pohanka, dušená zelenina, kysané zelí, maso 1x týdně... Skvěle je vše popsané a vysvětlené v knize RADOST ZE ZDRAVÝCH DĚTÍ, kterou napsala Mudr.Vladimíra Strnadelová, dá se běžně koupit a dočteš se tam vše zásadní. Je to v podstatě podle čínské medcíny, kdy vše souvisí se vším aplikované na naše podnebí včetně receptů. Dozvíš se, proč nejíst citrusy a syrové saláty v zimě, jak často maso a kolik a proč mléčné výrobky bohužel zdraví moc nepřispívají. Je tam i jak na nemoci dětí i dospělých dle babských receptů a fakt to funguje. Sama se podle této knihy a ještě několika dalších stravuji několik let, pokračovala jsem v těhotenství a své dítě tak krmím 2 roky. Zlepšilo se mi neuvěřitelně zdraví, můj syn krásně prospívá a rýmu měl jen jednou v životě a to chodí do 2x týdně školičky, kde má nudli u nosu skoro každý. Chystám si přednášku na toto téma, mohu ti poslat podklady, kdyby tě to zajímalo, nebo ti cokoliv poradit, kdybys potřeboval. helaovecka@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za komentář. S MUDr. Vladimírou Strnadelovou i Janem Zerzánem jsem se kdysi ještě se ženou osobně setkal v Institutu celostní medicíny. Žena absolvovala vyšetření, vyslechla rady i knihu jsme si pořídili atd. O důležitosti stravy pro zdraví nepochybuji, stejně jako o roli dalších faktorů. Na jáhlech (na sladko i na slano) jsem udržoval manželku při chemotearpii, na jahelné kaši (i když instantní) zase vyrostl malý Ondra. Kroupy se zelím mají kluci rádi, i když jsem je teď zase tak často nedělal. Když nám jeden léčitel poradil "zaručenou kůru na rakovinu", tak jsem pravidelně jezdil na farmu pro čerstvou hlívu a dělal z ní pro ženu kaši (musela se připravovat za jasně daných podmínek, při stabilní teplotě atd.). Hlívu jsme si pak dělali i my s klukama. Listoval jsem v řadě knih o výživě (i tu zmiňovanou od Strnadelové), vyslechl řadu rad... Znám několik zapřísáhlých makrobiotiků atd...

    Mým problémem je asi nejenom to, že prostě "zaručeným receptům" tolik nevěřím, ale především nemám sílu je důsledně realizovat. Snažím se klukům chystat rozmanitou stravu, ale je v tom samozřejmě určitý stereotyp. Na nějaké experimenty mnohdy není ani čas ani síla. Navíc problémem některých biopotravin je jejich dostupnost v náležité kvalitě. Prostě bez mučení přiznávám, že tohle nezvládám. Leccos zkouším a čas od času mám předsevzetí na zlepšení, ale pak je třeba hlavně děti nakrmit a nechodit na nákup každý den pro čerstvé suroviny atd...

    Moje máma v tom měla velkou praxi, hodně se tomu věnovala. Zkoušela různé postupy a různé formy stravování. Sama si je šikovně přizpůsobila. Na rozdíl ode mne měla přístup ke skutečným bio-surovinám z vlastní zahrádky či od známých. Řadu let žila v čistším prostředí na malém městě. Obdivuhodně dlouho se držela i s rakovinou. Myslím, že stravu zvládala, udolaly jí zřejmě dlouhodobé stresy, neupokojivé vztahy a nepochybně genetické předpoklady. Můj otec, dlouholetý těžký kuřák, na stravu příliš nedbal, jí nakonec přežil, i když se mu rakovina taky nevyhnula. Ale to jen na okraj.

    Moje žena se plno věcí od mojí mámy naučila a kdyby žila, učitě bychom se doma všichni stravovali lépe...


    Nikdy jsem nepochyboval o tom, že starost o vlastní zdraví je především na nás. Nevím, čím to je, že neumím vše podřídit jen té starosti o zdraví...

    Někdy mám pocit, že dělám vše, co můžu, ale vím, že je pořád co zlepšovat, takže přijímám různé rady a tipy... Ovšem nejlepší by to bylo i s kuchařkou ;-)

    PS: Dnešní jelito a jítrnice byly skutečně jen výjimkou.

    OdpovědětVymazat
  3. Milý Martin,
    už dlhšiu dobu čítam Váš blog. Máte krásnych, zlatých chlapcov a je naozaj veľmi pekné, ako sa o nich dobre staráte. Na každom príspevku je vidno, ako ich ľúbite a snažíte sa im dať čo najviac dobrého zo seba. Reagujem na príspevok o chorobách, pretože sa mi zdá, že sa u Vás často opakujú rovnaké zdravotné problémy. Viem, že máte toho naštudovaného ohľadom stravovania dosť, ale asi je to časovo aj menežersky dosť náročné pri dvoch malých deťoch, zohnať a pripraviť také jedlo, ako má človek načítané, že by bolo vyhovujúce. Preto ma napadlo, či ste skúšali čerstvé ovocné a zeleninové šťavy. Možu ich piť aj malé deti, samozrejme riedené a v menšom množstve a sú účinné aj pre dospelých. Každopádne nestrávite pri ich príprave zďaleka toľko času ako pri varení. Ja som mala od malička problémy s imunitou a s tým súvisiace nepríjemnosti a pomohlo mi až toto. Z prechladnutí, rýmičiek a chrípok každý druhý týždeň som sa dostala na jednu virózu za rok a to sčasti pripisujem únave a sčasti nedodržiavaniu šťavového režimu. Ak by ste chceli vedieť viac, napíšte mi. Bolo by super, keby sa Vám s dutinami uľavilo a aj chlapci keby vydrźali v školke dlhšie ako tri dni. S pozdravom a úctou, Veronika

    OdpovědětVymazat
  4. Máš naprostou pravdu, že jenom strava nás nezachrání, s tím se také ztotožňuji. Něco máme dané geneticky, něco dopomůžou stresy a hlavně, když člověk nežije v souladu sám ze sebou, to také to moc nepřidá. Jen mi připadá, že to nejjednodušší co mohu ovlivnit je právě ta strava, ale někdy ani to už nepomůže. Nejvíce mě mrzí, jak se vše řídí komercí a reklamou a pořád jsme masírovaní, že Actimel, jogurt a mléko je základ zdraví, přitom zrovna vynechání mléčných výrobků dokáže někdy zázraky, tělo není zahleněné, rýmy a kašlíky postupně odezní. Mně po vyzkoušení všeho možného Strnadelová dává největší smysl, každá potravina má na nás nějaký vliv i v podobě toho, jestli nás zahřeje, nebo ochladí a to je právě problém těch šťáviček, s těmi bych byla opatrná, hodně tělo ochlazují a prý to má po vypití v zimě třeba pomerančové stejný efekt, jako by jsi šel ven nahý. Nastydnutí bývá z vnitřního podchlazení a to způsobují právě mléčné výrobky a syrová strava. Nebudu ale jen moralizovat, protože to jak zvládáš kluky ve všech ostatních ohledech je úžasné a to že o mamince takhle krásně mluvíte mně vždy nahrne slzy do očí. Nedovedu pochopit, proč zrovna ona a vaše rodina musela projít něčím tak těžkým a je mi jasné, že jste zkusili naprosto všechno, jen aby tu Lenka byla. Stále na vás myslím a přeji vám jen to nejlepší.

    OdpovědětVymazat
  5. To s tými mliečnymi výrobkami je fakt. Šťavy majú tiež určité pravidlá, presne ako píšete, netreba sa do ničoho vrhať bezhlavo :) Súhlasím s komentárom, je to naozaj obdivuhodné, ako Martin zvláda starostlivosť o chlapcov.
    Veronika

    OdpovědětVymazat