Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pátek 22. dubna 2011

Vzpomínáme i po třech letech...

Letos jsem na Lenku, od jejíž smrti dnes uplynuly tři roky, zavzpomínal už trochu s předstihem zde. Také jsem tehdy publikoval fotku Martínka v objetí s maminkou, kterou jsem původně plánoval na dnešek.

Tak jsem naskenoval několik starších a méně kvalitních fotek, tak prosím omluvte jejich kvalitu.

Na Lenku vzpomínám s vděčností a jsem moc rád, že jsem jí potkal a poznal...


Z návštěvy u kamaráda (rok 2003)






Zřejmě jediná celkem povedená fotka samospouští z našich výletů (2003).




Fotka ze svatby (2004)




Jedna portrétní




Rodinka - s Martínkem (2005)




Jelikož bylo Ondrovi líto, že na předchozí fotce není, tak tady ještě jedna maminka s Ondrou (2007)




To je skutečně problém, protože rodinné fotky s oběma klukama téměř nemáme, neboť Lenka nastoupila léčbu bezprostředně poté, co se Ondra narodil. V podstatě jediné takové fotky jsou z listopadového "vítání občánků", kdy Lenka obdivuhodně napjala síly a mohli jsme tam vyrazit společně (a její sestra nás doprovodila a fotila). Ostatně já si myslím, že víc než fotky je důležitější, když klukům vyprávím, jak jsme se měli rádi, jak jsme se na kluky těšili a jakou jsme z nich měli radost... a máme dodnes...


Předpokládám, že náš příběh je čtenářům mého blogu dostatečně známý. Pokud náhodou ne, tak zde je odkaz: Náš příběh v prosincovém čísle časopisu Porozumění (s. 8-11).

4 komentáře:

  1. Martine, krásně a poutavě píšete a je moc hezké, jak na svoji ženu a kluků maminku vzpomínáte.
    A vůbec jak kluky vedete.
    Přeji Vám a klukům požehnané a krásné Velikonce.
    Radost a pohodu.

    Hepča

    OdpovědětVymazat
  2. Je to opravdu velmi symbolické jak do toho smutného příběhu zasahují Velikonoce.
    Vaše žena byla nádherný a velice statečný člověk (to drze tvrdím, ač jsem jí neznala).
    Krásné Velikonoce Vám i klukům!

    OdpovědětVymazat
  3. Martine, z toho, jak čtu blog, mám pocit, že vás znám osobně, tak moc se mě váš příběh dotýká. Líbí se mi, jak píšete, s citem, ale ne pateticky, je z toho psaní cítit velká osobnost, smíření a síla (kromě toho, že tvá výchova a péče je obdivuhodná). Moc bych vám všem třem přála, aby se ve vašem životě objevila stejně úžasná žena, jako byla maminka kluků a tvá manželka.

    OdpovědětVymazat
  4. Když se někdy v životě setkám se situací tolik bolavou - jako je čtení o průběhu nemoci Lenky, je mi vždy útěchou přesvědčení, že náš pravý Domov skutečně není tady na tomhle světě. A tak se odvažuji věřit, že Lenka na vás s láskou shlíží, žehná vám a raduje se z toho, jak máš kluky rád a krásně se o ně staráš. Moc přeji "otevřené" oči i srdce, abyste, až přijde čas, dokázali přijmout mezi sebe ženu, která zaujme uprázdněné místo ve vašem středu. Moc bych vám přála, aby to bylo brzy.
    Jana

    OdpovědětVymazat