Tak jsme se tak s klukama vypravovali ven. Já si na sebe oblékl jinou bundu než obvykle a taky jsem si vzal šálu.
"Jééé, tatííí, tobě to sluší... ty jsi fešááák!" všimnul si Martínek a Ondra se k němu za chvilku taky přidal svým: "Jééé!"
"Škoda jen, že nejsi bohatý, to by pak bylo něco," dodal Martínek.
Podíval jsme se na něj a řekl jsem mu: "Ale já jsem bohatý."
"Opravdu?" zaujal jsem Martínka, kterému se zajiskřilo v očích.
"Opravdu, mám dva velké poklady," pokračoval jsem s tajemným výrazem.
Martínek mě však hned prokouknul: "Aha, to určitě myslíš nás dva s Ondrou."
"No jasně, vy jste přece moje dva největší poklady, co mám, takže jsem nejbohatší na světě!" přiznal jsem s úsměvem a pěkně jsme si je k sobě přitisknul.
Kluci se taky přitulili a myslím si, že se jim to líbilo, přestože Martínek později zase něco brblal o penězích a o dárcích atd.
Bylo to milé, ale je jasné, že to není vždy taková idylka. Třeba dnes mě ti moji pokladi zase pěkně pozlobili.
Žádné komentáře:
Okomentovat