Nemyslím si, že by tím vyjadřoval skutečnost, že je to pro něj jako čtyřicet let, tedy nepředstavitelně dlouhá doba. Spíš si to jen popletl, protože jsme předtím o tom několikrát mluvili.
Bylo to příjemné nedělní dopoledne, kdy jsem při bohoslužbě na maminku kluků a svojí ženu vzpomněl a za její život poděkoval. Jinak to byl celkem hektický den, protože bylo třeba vyřešit některé urgentní věci po mém zemřelém otci. Naštěstí se nám to s pomocí manžela mé mámy podařilo více než dobře, i když zdaleka není všem starostem konec.
Už jsou to čtyři roky, co Lenka zemřela. Tak dlouho trvalo i naše manželství. Je s námi stále prostřednictvím našich vzpomínek a našeho povídání s klukama.
O mamince mluvíme celkem často a běžně. Většinou se kluci na něco zeptají nebo někdy něco sám vzpomenu a vyprávím. Prostě patří do našich životů, přestože tu s námi není. Stejně tak přijde řeč na moje rodiče nebo na mladšího bráchu, kluci jsou prostě zvídaví.
Děkuji Ti za Tvůj život, i když jsme spolu mohli být jen krátce. Děkuji Ti za to, jaká jsi byla i za to, co jsme spolu mohli zažít a hlavně Ti děkuji za skvělé kluky, které jsi mi dala.
Přidávám odkaz na loňskou vzpomínku zde na blogu, kde jsou nějaké naše fotky a odkaz na náš příběh. Další odkaz je na vzpomínku svatební, protože je těsně spojena s dnešní vzpomínkou. Je to takový náš společný život v kostce: 22.4. úmrtí, 24.4. svatba, 26.4. pohřeb (ještě bych mohl přidat 25.4., kdy má svátek můj mladší bratr, který zemřel před 15 lety). Navíc naše svatba i Lenčin pohřeb byly spolu úzce propojené: stejné místo, stejný farář, stejné biblické čtení (Chvála ženy statečné ze závěru knihy Přísloví 31. kapitola, verše 10-31), mnoho stejných přátel. Já jsem z toho byl až tak popletený, že jsem o pohřbu několikrát mluvil jako o svatbě, aniž bych si to uvědomoval. Moje máma mě vždy taktně a opatrně opravovala, že jsem řekl svatba, ale že určitě myslím pohřeb.
Pozn.: Tento příspěvek nakonec publikuji až 4. května, i když ponechávám původní datum.
Žádné komentáře:
Okomentovat