Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pondělí 6. srpna 2012

Jako Michael Phelps? aneb Sledujeme olympiádu

Jako správní sportovní fandové sledujeme olympiádu. Mám pocit, že letos jí i já sleduji mnohem víc než v minulosti. Možná si to jen nepamatuji. Když jsem totiž nedávno uklízel nějaké svoje dětské kresby, tak tam bylo kromě pár povinných továren a oblíbených pravěkých příšer (z knížek Zdeňka Buriana) i několik sportovních momentek, včetně zřejmě mé nejstarší sportovní vzpomínky: legendární penalty Antonína Panenky.

Kluci sport rádi provozují, s nemenší chutí ho i sledují a fandí. Někdy mám pocit, že to až přehánějí. Třeba nedávno měl Martin až slzy v očích, že ve sportu vyhrál nějaký Číňan, kterému pro změnu fandil Ondra, nad nějakým jiným závodníkem, kterému fandil Martin.

Olympiáda je výbornou příležitostí ke sledování mnoha rozmanitých sportů ve vysoké kvalitě v relativně krátkém čase. Včetně řady sportů, které se na televizní obrazovky často nedostanou. Ostatně i pro mne bylo unikátní sledovat např. záběry pohybů akvabel pod vodou. Prý byla vůbec poprvé divákům tato možnost nabídnuta. Zároveň je olympiáda vítanou příležitostí k tomu, aby se děti učily nenásilným způsobem vlajky různých zemí. Zvlášť Ondra prokazuje výtečnou paměť. Já jsem v dětství pro změnu znal mnoho názvů různých zemí ze své záliby, kterou bylo sbírání známek (prý si kvůli tomu mámu kdysi i zavolali do školy, jak to na učitelku působilo neobvykle).

Při sledování olympiády s klukama není nouze ani o řadu veselých historek. Martin mi třeba opakovaně hlásil, že hrají "Talibanci" nebo "Talibanky". Teprve po chvíli jsem zjistil, že takhle přejmenoval reprezentanty/ky Taiwanu (Tchaj-wanu).


Asi nejvíc mě zaujala příhoda s Ondrou. Vyráželi jsme na nákup. Sám si dával pásek do džínových kraťasů, takže je měl trochu spuštěné a vykukovaly mu spodky. Vím, že je to pro někoho dnes móda, ale to Ondra jistě ani neví (zatím). Když jsem Ondru viděl, tak mě to pobavilo a vzpomněl jsem si na nedávný ceremoniál, který jsme s klukama taky viděli. Fenomenální plavec Michael Phelps přebíral svojí zlatou medaily ze štafety s kalhotami podobně trochu spuštěnými (jen neměl spodky, zájemkyně to mohou vidět snad ZDE).

S úsměvem jsem Ondrovi řekl, že je jako Phelps. Ondra pohotově odpověděl: "Phelps? Majkl Phelps? Tak to jsem nejlepší plavec na světě!" Po chvíli trochu smutněji dodal: "Ale to pak nejsem Čech, jsem Američan." Vzápětí se zase usmál a opět se těšil z toho, že je jako Michael Phelps nejlepším plavcem na světě.

Cestou z nákupu se Ondra k tématu částečně vrátil. Chvíli šel zamyšleně, nesl část nákupu, pak mi řekl: "Tatíí, kdybychom jeli do Ameriky, tak bychom si museli s sebou nakoupit hodně jídla." Udiveně jsem se ho zeptal proč? "Protože v Americe nemají jídlo," odpověděl Ondra. Vzápětí jsme si však vysvětlili, že si Ondra spletl Afriku s Amerikou.


Sice si od všudypřítomné olympiády dáváme zrovna trochu pauzu, ale těšíme se, že se snad ještě budeme radovat z dalších úspěchů českých barev.

2 komentáře:

  1. Martine, jsem jedna z pravidelnych ctenarek blogu, jen vetsinou nekomentuji. =) Moc rada se sem vracim, protoze ze vsech clanku vyzaruje pohoda. Dnes je opravdu tezke najit prijemne a inteligentni pocteni, tento blog je ale sazka na jistotu. Tesim se na dalsi clanky.
    Posilam pozdravy malym olympionikum. =)

    OdpovědětVymazat
  2. Teda Martine, že na Vašem blogu najdu upozornění, že Phelps má spuštěné kalhoty jsem vážně nečekala :D

    Ale já ho chápu... Sama jedny plavky toho uplého a děsně nepříjemného formátu vlastním a není nad to, když je člověk může sundat :)

    OdpovědětVymazat