Tak stále nejenom žijeme a fungujeme, ale docela se i nasmějeme. S dětmi jsou nejen starosti, ale taky hodně legrace. Situace není zrovna jednoduchá. Na jedné straně poměrně dobře funguje Ondra, kterého ochotná známá ze školky vodí jednou týdně spolu se svým synem na přípravku do školy. Klape to dobře a Ondru to baví, stejně jako úkoly pro předškoláky, které dělá ve školce. Tím, že má staršího sourozence, tak od něj mnoho okouká. Před pár dny jsem zjistil, že něco pochytil i z násobilky, kterou se Martin učí. Je to fajn, protože pak mohli trénovat spolu s bráchou, resp. mladší Ondra s tahákem v ruce zkoušel z násobilky staršího Martina. Už se těším, až se kluci budou spolu učit. Na straně druhé nosí Martin v závěru školy rozmanité známky a už mi i volala paní učitelka ze školy, že patřil asi ke třem či čtyřem žákům, kteří nevyplnili celou stránku prověrkové písemky z matematiky, takže mu za ní hrozila čtyřka. Prý abych se to s ním do druhého dne naučil. Bylo to zrovna v den, kdy jsem ho jen po odpoledním kroužku vyzvednul a po chvíli muse vyrazit na večerní učení. Přesto se s ochotnou hlídačkou učil celý večer. Jenže pak jsem u paní učitelky zjistil, že úkoly stejně nevyplnil, i když za snahu dostal alespoň trojku. Písemku jsem si na schůzce vyfotil alespoň mobilem a doma jsme to s Martinem probrali. V pátek však přinesl opět čtyřku a znovu z matematiky. Prý nestíhal. Z češtiny naopak opět chodí do doučovacího kroužku, opět je tam prý nejlepší. Moc tomu nerozumím a možná se tím jen zbytečně stresuji a ten můj stres jen zvyšuje Martinův stres. Už jsem psal, že nejsem vždy takový kliďas, jak by se z některých zdejších příspěvků mohlo zdát. Když navíc sám nestíhám a poměrně často řeším své problémy s dutinami, tak o vypjaté situace není doma nouze.
Dobrou zkušenost jsme udělali s učením se na prověrku z prvouky. Já si nepamatuji, že bych se na 1. stupni musel takhle učit. Když mi Martin říkal, že se na pátek do školy netěší, že píší prověrku, tak jsem mu nabídnul, že se na to spolu podíváme a zopakujeme si to. Takže jsme si spolu prošli učebnici z prvouky, zvířata, mláďata, rostliny, jejich využití, roční období a další věci, které jsem si myslel, že by mohla učitelka chtít. Proběhlo to v klidu a druhý den byl Martin rád, že mu to prý pomohlo. Sice mi později oznámil, že stejně dostal dvojku - a já si říkám, že už nevím, co bychom měli dělat, aby měl vše v pořádku - ale shodli jsme se, že to bohatě stačí a že je dobře, jak to pěkně zvládnul.
To bylo spíš o těch starostech, ale teď ke slíbeným radostem a legraci.
Nedávno Martin zaslechl, že jsem s někým v rozhovoru zmínil luterány. Reagoval na to slov: "Luterány? ... Ty neznám, já znám jen veterány."
Tak jsem si říkal, že je vidět, jak moji kluci zatím nejsou
tolik "nakaženi" mojí prací. Mnohem víc jim v hlavě utkvěla debata kolem filmu Tmavomodrý svět a
můj pokus jim vysvětlit, proč váleční hrdinové z britského letectva skončili později v době nesvobody ve
vězení. Kdyby šlo alespoň o veterány husitských válek, tak na ty by si Martin jistě vzpomněl. O chvilku později ještě doplnil, že zná taky veterány auta, tj. stará auta.
Malý Ondra se předvedl zase jindy. To když jsem klukům slíbil, že spolu zajdeme na Den dětí do kina. Letos to bylo už asi potřetí. Já sice kino moc rád nemá, kvůli ceně a tak, ale s ohledem na letošní počasí to je pro kluky vítaná změna. Tak jsme si byli zamluvit lístky na druhý den odpoledne. Klukům jsem opakoval, že budeme muset druhý den udělat kus práce, zbytečně se nezdržovat a včas se naobědvat, abychom si stihli lístky včas vyzvednout.
Ondra to pojal vskutku zodpovědně. Už před šestou v sobotu ráno stál u mé postele a budil mě naléhavým voláním: "Tatííí, vstááávéééj, vstááávéééj, už musíme vyrazit do kina... už je X /nevím kolik to říkal/ hodin, už je čas... Musíme se naobědvat a vyrazit!"
Asi nemusím moc vysvětlovat, že mě takové vzbuzení nepotěšilo, takže jsem ho poměrně nekompromisně poslal zpátky do postele. Každopádně jsme i po pozdějším vstávání všechno stihli včas a užili si kino a dětský den, i když venku lilo jako z konve.
Legraci jsme si užili i večer, když jsem se klukům chystal přečíst nedělní biblické čtení, které bylo o zajímavém souboji proroka Elijáše se 450 Baalovými proroky (První kniha královská, 18. kapitola, verše 20-39 - viz ZDE). Předtím jsem se jich zeptal, zda si pamatují, kdo byl prorok Elijáš. Zjistil jsem, že v tom mají pěkný galimatyáš (s oblibou jsem kdysi dával do přijímacích testů otázku na údajného proroka Galimatyáše). Martin spustil: "Jó, to byl ten... jak bojoval s tím.. s tím malym... /evidentně narážel na souboj Davida s Golijášem/ ... on porazil toho..." A nemohl si víc vzpomenout. Mladší Ondra pohotově doplnil: "Porazil Napoleona." To už jsem se samozřejmě smál a pak jim připomněl, že Elijáš byl prorok, kterého vzal Hospodin na nebesa v ohnivém voze, na což si kluci vzpomněli a hned se chtěli podívat na obrázek. Souboj s Baalovými proroky se jim samozřejmě taky líbil.
Takže na nedostatek legrace si stěžovat opravdu nemůžu.
Žádné komentáře:
Okomentovat