Myslím si, že se nám prázdniny vydařily. Sice jsem leccos nestihl, jak jsem plánoval (což už je asi můj styl), na druhou stranu vyšlo mnoho jiných věcí. Ke spokojenosti nepochybně přispěl prázdninový finiš, kdy jsme si poslední týden dopřáli skutečnou dovolenou od každodenních starostí, které jsme nahradili pro nás starostmi neobvyklými (např. každodenní prací na zahradě). Nakonec jsme si užili i pouťové atrakce.
Zpět k malé rekapitulaci. Už podruhé a opět s velmi pozitivním výsledkem strávili kluci začátek prázdnin s příbuznými manželky, což oceňuji nejen pro volný čas pro mne, ale i kvůli tolik pořebnému kontaktu s rodinou jejich maminky. Já jsem čas využil ke skvělé dovolené v Paříži, kde jsem byl poprvé v životě a pěkně jsem si jí užil (zatím jen pár fotek viz ZDE, i když už radši neslibuji, že sem vložím víc, jak jsem původně plánoval, uvidíme). Zpět v Čechách jsem pak zvládnul i malou přednášku, na jejíž přípravu nebylo moc času, ale prý se nakonec docela vydařila. Snad se mi podaří alespoň něco přenést do písemné podoby. Právě to psaní mi stále dělá starosti, ačkoliv by to měl být jeden z hlavních výstupů mé práce. Takže jsem týden bez kluků a další i s klukama hekticky dodělával projekt, který už měl být dávno hotový. Nebylo to snadné a kluci si ten čas moc neužili, resp. užili si ho doma a byli spokojení, to jen já myslel, jak vyrazíme do ZOO, na parník, na výlety atd. Přece jen se mi to podařilo dopsat a snad se časem dočkám publikovaného výsledku, který chystají kolegové spoluatoři. Bylo to však pro mne natolik náročné, že další rozepsaný referát z jarní konference jsem už nezvládnul a vážně uvažuji, co s tím, že mi to moc nepíše.
Rovněž plánované větší úklidy doma se příliš nezdařily. Spíš to ztroskotává na úvahách, co s nepotřebnými věcmi, které mi přijde škoda vyhodit. Po loňské zkušenosti jsem si však v tomto ohledu velké plány nedělal. Odložil jsem i chystané malování a změnu v dětském pokoji kluků, kde jim chci pořídit palandy, aby měli víc místa. Začátek školního roku však ukázal, že to zřejmě další rok nepočká, neboť přibyl další školák /tj. ke školákovi Martinovi přibyl školák Ondra/, který potřebuje přehledný prostor. Stoly mají, ale kvůli odloženým věcem na nich moc místa není. Kdo někdy u nás byl, tak ví, jak je tohle pro mne těžké, protože největší nepořádník jsem já a všechny stoly mám zaskládané zcela beznadějně. Zatím jsem na snahu o zlepšení u sebe nerezignoval.
Takže v polovině prázdnin mě trochu chytla panika, jak to rychle uteklo a my si moc neužili. Naštěstí nás čekal do jisté míry zlatý hřeb prázdnin, dlouho odkládaný pobyt u moře. Už jsem to zde na blogu zmínil (ZDE) a třeba časem přibude ještě něco dalšího. Vyšlo to úplně skvěle a už přemýšlím, jak to vymyslet, abychom příští rok mohli vyrazit znova. Uteklo to rychle, i když po týdnu jsem už cítil, že to bylo tak akorát. Největší radost mám asi z toho, že kluci jsou už větší a dá se s nimi leccos podnikat, i když samozřejmě stále ještě vyžadují dohled a péči. Samozřejmě jako starostlivý rodič, který když je navíc sám, cítí větší tlak a zodpovědnost, potřebuji častěji zažívat, že se vyplatí mít vůči dětem větší důvěru a dávat jim větší prostor.
Prázdniny jsme zakončili na Šumavě, kam jsme se dlouho odhodlávali jet a nakonec jsme tam místo plánovaného prodlouženého víkendu strávili celý týden. I když je to stále poměrně složité a ještě mě čeká plno práce a starostí ohledně vyrovnávání se s důsledky nedodělaných velkých plánů mého zemřelého otce, podařilo se nám ten týden najít vlastní cestu. Kluci si nestěžovali, že museli přiložit ruku k dílu. Já chvílemi úpěl, že ač zmožený z práce na zahradě jsem ještě musel obstarat kluky, ale nebylo to špatné. Dokonce jsem cítil, že by mi takový častější pohyb na čerstvém vzduchu určitě prospěl, ale prostě nemám takové materiální zázemí jako měl můj otec a těch dalších povinností je i tak dost. Tak uvidíme, jak to bude dál...
Nakonec jsme si i užili pouťové atrakce, ještě dříve než dorazily davy. A po nočním příjezdu jsme ještě vyrazili poslední prázdninovou neděli na slavení v příjemném společenství.
Už jsem se těšil na začátek školy. Sice je to změna rytmu, další povinnosti a dřívější vstávání, s čímž se já, který jsem zvyklý pracovat po nocích, obtížně vyrovnávám, ale pro kluky to je zase plno dalších podnětů a hlavně pomalý posun dál. Jak už jsem psal, dělají mi oba kluci radost.
Začátek roku se nám trochu zkomplikoval. Martin si v neděli večer na jedné atrakci narazil ruku a jak ukázal o dva dni později rentgen, jedná se o zlomeninu, která si vyžádá zhruba 4 týdny dlahu, samozřejmě na pravé ruce (ještě se k tomu snad vrátím v samostatném příspěvku). Ondra i nadále zlobí s jídlem a vše kromě sladkého je pro něj problém sníst, i když mi teď stále tvrdí, že ve škole sní všechno, protože tam mu to chutná (moc mu to nevěřím). Stále je pokousaný a minulý týden měl zvětšené uzliny, ale dětská doktorka na něm nic zvláštního nepozorovala a jen počkáme na výsledky výtěru z krku. Přiznám se, že o něj mám prostě větší obavy, s čímž souvisí asi mnohem častější špatné sny v souvislosti s ním (ale nezdají se mi tak často, resp. si je nepamatuji). Prostě byl v jednom těle s velmi agresivní formou rakoviny... No a mne taky čeká změna životosprávy: strava, pohyb (dokonce jsem v jednu chvíli uvažoval o józe nebo něčem podobném, ale zatím se ostýchám...) a hlavně ten spánek. Důkladné vyšetření na ORL a úvaha o možné operaci nosní přepážky, která se však velmi složitě a dlouho hojí. Všechno to musím promyslet, ale ta únava, která mě letošní rok pronásleduje je občas skutečně náročná. Rád bych si s klukama ještě užíval... A mám taky nějaké profesní přání, spíše než nějakou kariéru, tak bych chtěl být taky trochu užitečný nejenom doma a dělat něco, co má smysl...
Takže po příjemných prázdninách s chutí do nového školního roku!
Žádné komentáře:
Okomentovat