Nejlepší zážitek o víkendu

"Tatí, dnes jsme měli nejlepší zážitek z víkendu z celé třídy," hlásili mi shodně oba kluci v pondělí. Samozřejmě mě to potěšilo, zvlášť když delší dobu zápasím s únavou a skoro každá aktivita vyžaduje přemlouvání a přemáhání. Tentokrát se to opravdu vyplatilo.

V sobotu jsme vyrazili do jarní přírody, vybaveni dalekohledy a lupou, ale nakonec jsme skončili za Prahou v jednom velkém zahradnictví, kde jsme mohli obdivovat rozmanité květiny i během průtrže mračen. Kluci si nakonec i s pomocí poprvé upletli vlastní pomlázky na Velikonoce.

Tím největším zážitkem víkendu byla nedělní návštěva Mořského světa. Poté jsme si prošli zcela opuštěnou (s ohledem na deštivé počasí a zimu) Matějskou pouť a užili jsme si jízdu na zcela prázdném autodromu.

Jediný Ondra už v Mořském světě byl, takže nás chvílemi provázel. Hlavně se s vervou japonského turisty věnoval své nové vášni, kterou je focení (jediné omezení je, že se nesmí fotit s bleskem).

Kromě mnoha ryb jsem v jednom akváriu zahlédl mimozemšťana, kterému svítily uši.

Nakonec tam byli mimozemšťani dva...

I přes nepříznivé počasí jsme si návštěvu Mořského světa skvěle užili a díky patří mé tetě, která nám darovala volně vstupenky k Vánocům.

Občas se někde mihnu

Dlouho jsem tu o nás nedal vědět, ale jinak jsem se snažil nezahálet.

Letmo jsem se mihnul v televizi v Událostech...

...v Lidových novinách...

...a brzy se možná objevím i v některých specializovaných knihkupectvích jako spoluautor slovníku.

Možná to zní jako vytahování, ale je tomu spíš naopak. Necítím se nejlíp (z různých důvodů), zápasím s únavou a každodenními starostmi a mám pocit, že nestihám vše, co bych měl nebo chtěl. Tak je fajn, když se pomyslně ohlédnu a něco vidím (samozřejmě kromě svých kluků).

Tatí, my jsme vyhráli...

Přemýšlel jsem, jakým příspěvkem se ozvat po zatím nejdelší odmlce na zdejším soukromém blogu. Jak jinak než nějakou vtipnou a optimitickou hláškou mých dětí. A snad nikoho nepohorší ilustrativní obrázek.

"Tatí, my jsme vyhráli," řekl mi nedávno mladší Ondra na procházce. Přemýšlel jsem, co tím myslí. Zda třeba vyhráli ve škole ve fotbale nebo zda vzpomínal na nějaký úspěch českých sportovců...

Ondra svoji poznámku brzy doplnil: "My jsme přece to semínko, které vyhrálo."

A já pochopil, co má na mysli.

Ondra dál rozvíjel své úvahy: "Já jsem z jedné kuličky a Martin z druhé."

Tak jsme si chvíli povídali. Já klukům mimo jiné řekl, že každé dítě má část z maminky a část z tatínka a že vznik nového života je vždy velké tajemství a zázrak. Sice to kluci dobře ví, ale přesto se mě Martin zeptal: "A že jsme my dva největším zážitkem tvého života, tati?" "Ano, jste," potvrdil jsem.

Doma jsem pak hledal nějaký film a našel jsem video na Youtube, u kterého jsme obdivovali tento zázrak.