Cibule a šneci

Začátkem dubna jsme se rozhodli, že si zase něco zasadíme. Přestože nám minulý rok téměř nic nevyrostlo, rozhodli jsme se znovu zkusit cibuli. Tentokrát jsme kombinovali jak sazečku, tak semínka. Jen na ta semínka jsem už neměl tolik času a trpělivosti, tak kluci po mně dodnes opakují, že kdyby to sázení viděl nějaký opravdový zahrádkář, třeba děda, tak by jen lomil rukama.

Kluky nebavilo vybírat plevel, když jsem chystal záhonek. Raději sbírali žížaly a obdivovali kdejakou hmyzí havěť. Třeba se smáli, jak je mnohonožka šimrá na ruce. Do sázení se však pustili s chutí.

O Velikonocích kluci zjistili, že cibule tak rychle neroste. Radost z rychlého růstu vystřídalo zklamání, když jsem jim vysvětlil, že ta údajná cibule jsou zbytky plevelu, který se jim nechtělo všechen vybírat. Tak kluci raději pozorovali šneky, jejichž pohyb sice není raketový, ale na rozdíl od růstu cibule se dá sledovat. Dokonce pro šneky uspořádali závody a hlasitě fandili svým favoritům.

Jak málo stačí k radosti zvídavým klukům z města.