Tak jsem opět po roce vypravil našeho staršího školáka na školu v přírodě. Odjížděl s úsměvem a doufám, že se s úsměvem zase vrátí. Opět jsem se snažil posílat pěkné a zábavné pohledy (o těch loňských viz ZDE). Mladšímu bráchovi je doma smutno, skoro každý večer na staršího bráchu vzpomíná a už se těší, až se vrátí. Myslel jsem si, že si to spolu víc užijeme, ale holt se mnou není taková legrace jako s bráchou a hlavně si nemůžu pořád jen hrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat