Po dlouhém mlčení taková smršť příspěvků, ke které přikládávám ještě jeden rodičovský:
Když paní učitelka ve třídě mladšího syna
oznámila, že si mají doma s rodiči připravit popis nějaké pražské
památky, tak prý prohlásil: "To bude lehký, protože můj táta je
historik." Cestou na výstavu o Husovi v Clam-Gallasově paláci jsem mu
navrhnul, že by mohl napsat o Klementinu, kolem kterého jsme šli. O
Pražském hradě nebo Karlově mostu bude psát každý. Souhlasil. Shodou
okolností to byl stejný večer, kdy jsme dorazili z výstavy a nákupu
pozdě domů, vymysleli a psali se starším synem pohádku o metroskřítcích. Tak jsem přitom nadiktoval mladšímu synovi pár vět o Klementinu, které druhý den ve třídě přečetl. Paní učitelka byla skutečně ráda, že
pro změnu slyší něco jiného a většina spolužáků ani nevěděla, co
Klementinum je.
Když jsme referát připravovali, nadchla ho informace o nejcennější knize Národní knihovny. Jak jsem dnes, když jsem ho požádal o text referátu, zjistil, asi se mu měna (koruny a možná tam měl chvíli i dolary) omrzela. Takže si podle svého doplnil: "smradlavejch ponožek". Samozřejmě to dopsal až po přečtení referátu, asi aby tam měl taky něco specificky svého.
Žádné komentáře:
Okomentovat